Pokud americká kapela sama sebe definuje jako screamo, jedná se většinou o pochybné spolky, které mají s kořeny tohoto žánru pramálo společného. Pocitáři z PIANOS BECOME THE TEETH jsou čestnou výjimkou. Tato banda si příliš nezakládá na dokonalém zevnějšku a většinu energie investuje do rozervané hudby a textů, které nepostrádají obsah. Nejvýraznějším znakem marylandských je jednoznačně barva vokálu Kyla Durfeyho, který mnohem blíže než k jakémukoliv řvaní nebo křiku má k regulernímu pláči. Velmi vypjaté emotivní poloze hlasu pak sekunduje akordově hraná pocitová kytarovka, která se ráda utápí v melancholických delayem tvořených oceánech a stejně tak i s oblibou často obchází k hranici, kde sceamo hardcorové prostranství sousedí s postrockovým hvozdem. Instrumentální stránka tíhne jak k uvolněnějším a vzdušnějším kompozicím, tak k akordově hranému devadesátkovému emo/hardcore, které nepostrádá trochu špíny, potřebný tlak i pěkné melodie, jež netíhnou k rychlému oposlouchání. Tento kotouč představuje jednoznačně to nejlepší, co na novém kontinentu za poslední rok v daném žánru vzniklo.